Asi není žádný milovník vědecko-fantastické literatury či filmů, který by neznal rizika umělé inteligence. Koneckonců o tom bylo napsáno mnoho knih a natočeno mnoho filmů, z nichž asi nejznámější je 2001:Vesmírná odysea. Avšak i člověk, kterému tento žánr mnoho neříká, si dovede představit hrozby, které by mohla přinášet. Proto se může zdát zvláštní, že se lidé stále snaží vyvinout co nejdokonalejší umělou inteligenci. Samozřejmě v současnosti nejsme příliš daleko. Prozatím veškeré programy, které jsme za tímto účelem sestavili, pracují pouze podle toho, co do nich vložíme. Jistě, některé se mohou učit, avšak pouze v omezeném rozsahu, daném jejich naprogramováním.

 

 

Přesto se zde nabízí otázka, zda je možné, abychom pokročili tak daleko, že by to nebyl pouze sen spisovatelů a scénáristů, nýbrž realita. Koneckonců, technika postupuje kupředu závratným tempem, a je jasné, že to se hned tak nezastaví. I dnes máme některé programy, které by prošly Turingovým testem.

 

Ovšem i v případě, že se nám něco takového podaří, jak reálné je, že to bude k naší škodě? Přeci jen jsme to my lidé, kdo určují její programování. I proto je jasné, že použijeme takové procedury, které zajistí naši bezpečnost a hlavně maximální možnou kontrolu.

 

 

Přesto obavy zůstávají. Koneckonců, kdo nám zaručí, že se počítač nestane chytřejšími, než my, zvláště se znalostmi celého světa ve svých bankách, pokud bude připojen k internetu? To přináší i další problém – zdaleka ne vše, co najdeme na síti, je pravda. Ovšem umělá inteligence nebude mít zkušenosti či znalosti, aby dokázala rozlišit pravdivé informace od těch zavádějících, zvláště když linka mezi nimi je často velmi úzká.

 

Je tedy jasné, že určité obavy rozhodně na místě jsou. Ovšem zdaleka ne tolik, jak by se mohlo zdát. Přeci jen, lidé nejsou hloupí a bezpečnostní procedury jsou ve vědě již zavedenou veličinou. Proto je velmi nepravděpodobné, že se něco takového stane. A i kdyby ano, skutečně by to bylo k naší škodě?

Ano, je to tak, ženeme se jak šílenci za vším možným, aniž to nutně potřebujeme a jiný život kolem nás nám nějak uniká. Je to bohužel takový poplatek moderní civilizaci. A ta si jej bere velmi ráda někdy velmi krutě. 

Mobilní telefon je jistě jen součást informačních technologií a má jej skoro každý. Tedy, já osobně neznám nikoho, kdo by jej neměl. Dokonce i pár bezdomovců jsem již potkal s mobilem. Možná jej někde šlohli a nesli jen prodat, nevím. Jeden můj známý z bezdomovců však mobil používá běžně a tvrdí, že to dělají skoro všichni. Jen nemají většinou ty obrovské placky, ale ty malé, skromnější. 

No, abychom se do toho nezamotali a vrátili s k dani, kterou civilizace platí třeba jen za ty mobily.  

Jistě jste již slyšeli o automobilových nehodách, které byly zapříčiněny tím, že řidič telefonoval za jízdy. Každý si totiž myslí, že on je ten jeden jediný frajer, který to umí a může za jízdy klidně mobil používat. Když pak dojde k neštěstí, je už moc pozdě tuto vlastní myšlenku opravit. 

Nemůžeme však nadávat na mobil, ačkoli jsem přesvědčen, že v těchto případech mu pozůstalí nemohou přijít na jméno, respektive na na jeho název. Ale málokdo si uvědomuje, že to není chyba toho přístroje, ale především chyba toho nafoukance, co si myslel, že právě on je ten jeden jediný, kterému se to stát nemůže. 

Informační technologie však nejsou jen mobilní telefony, ale spousta dalších a dalších přístrojů. Máme je doma a budeme je mít. Blíží se neúprosně doba, kdy budeme mít každý jeden tak zvanou chytrou domácnost, ovládanou hlasem. Nesmějte se, ono už to totiž funguje, některé mobily již běžně ovládají topení, pračku a tak podobně. Nevím, zda tedy hlasem, ale umí to.  

Čekají nás převratné časy a převratné nové vynálezy a objevy. Uvidíme, jakým směrem se to všechno bude ubírat. Třeba nám to ještě více zvýší komfort života. 

Kdybych vám měla vyprávět něco o informační technologií, tak by to bylo asi na hodinu a půl. Možná i tak na dvě nebo tři hodiny. Znám toho opravdu mnoho. Nevím ale jak, ale nějak mě začala hodně zajímat informační technologie a všechno kolem počítačů. Teď taky mě zajímá, jak fungují nějaké počítačové hry. A tohle všechno mě začalo zajímat, když jsem se seznámila s mým nynějším přítelem, se který, jsme skoro dva roky. A můj přítel právě hraje velmi často hry. A ne k obyčejné počítačové hry. Hraje hry, které jsou velmi složité. To je právě hlavně o informační technologii.

Přítel hraje takové ty lepší a kvalitnější hry, které jsou online, které vypadají jako naživo. Hraje nějakou hru, kde válčí. Je to docela zajímavá hra. Taková hra, dobrodružná, která mě velmi baví. Moc ráda se na to dívám, protože to vypadá jako nějaký akční thriller. Takže co se týče informační technologie, je velmi zajímavá. Není to jenom o tom, že si napíšete a odešlete mail. Nebo že si stáhnete nějaký film.

I když to samozřejmě a logicky taky je ono. Informační technologie je taky právě to stahování filmů nebo dívání se online na filmy. A například nakupujete rádi online? Nebo si radši zajdete do kamenného obchodu? Taky si oblečení nebo boty raději vyzkoušíte? Já sama jsem to dříve dělala. Chtěla jsem si všechno vyzkoušet a osahat, jenže poslední dobou jsem zjistila, že online obchody mají velké slevy. A je to tam o hodně levnější než v kamenném obchodě. A tak někdy nakupují tak to a někdy takto. Online nakupování má ale výhodu v tom, že vám to doručí až domů. Nemusíte se nikam trmácet v zimě, a to ani ve velkých vedrech v létě. Online nakupování je velmi praktické a taky docela zábavné. Můžete hledat kdekoliv, kde chcete. Online svět je asi nekonečný a informační technologie jsou tomu velmi nakloněné.

Klasický počítač, tzv. tower PC, považuje dnes většina lidí už za zastaralou či nepraktickou věc. Většinou jej používají firmy, v domácnostech už dlouhodobě převládají notebooky. Pokud ovšem není argumentem proti klasickému počítači to, že není přenosný, existuje několik důvodů, proč zvolit tento typ PC i do domácnosti. Úplně ideálním scénářem je pak sestavit si počítač svépomocí. Jestliže znáte „anatomii počítače“, byť jste si zatím nikdy netroufli postavit si vlastní, máte alespoň základní přehled v PC komponentách a čas i chuť věnovat se sestavení PC, můžete při pořízení počítače se stejným výkonem, jako případně notebook ve stejné konfiguraci, ušetřit několik tisíc korun. A má to i další výhody!
 

Má to pro vás vůbec smysl?

Než se rozhodnete, jestli se do sestavení vlastního PC pustíte, měli byste mít samozřejmě jasno, zda to má pro vás vůbec smysl. Pokud váš notebook neopustil práh vašeho bytu už několik let nebo potřebujete PC na hry pro děti, měli byste tuto možnost zvážit.
 
Při sestavování vlastního PC máte zcela pod kontrolou výběr všech jednotlivých komponent. Můžete přizpůsobit konfiguraci počítače vašim potřebám i rozpočtu. Kromě poměru cena vs. výkon je výhodou i jednodušší výměna jednotlivých komponent. Vadnou nebo zastaralou komponentu jednoduše vyměníte za novou. To se jeví jako příjemnější varianta, než při každé závadě notebooku zvažovat, jestli se oprava vůbec vyplatí.
 

Zvládnu to?

Jste rozhodnuti pro návrat k tower PC a teď už jen váháte, jestli si zvládnete sestavit vlastní? V tom případě si odpovězte na pár základních otázek. Máte tušení, jak počítač funguje? Jste alespoň trochu technicky zručný? Pokud ano, nic vám nebrání, abyste se do toho pustili na vlastní pěst.
 
Nemusíte spoléhat pouze na návody od výrobců, podle kterých byste si s největší pravděpodobností také poradili. Po celou dobu, od vašeho rozhodnutí sestavit si vlastní počítač až po jeho první nastartování, máte totiž k dispozici celou řadu internetových rádců. Při rozhodování o složení PC proto určitě využijte názorů zkušenějších na odborných fórech či tematických skupinách na sociálních sítích. Každá součást počítače totiž má svá specifika a celý počítač jakožto sestava musí odpovídat určitým zákonitostem. Jinak se vám totiž může stát třeba to, že si koupíte delší grafickou kartu, než se vám do počítače vejde.
 
Samotným sestavením počítače vás provede celá řada návodů na internetu. Ať už ve formě textu nebo videa. Toho samozřejmě nemusíte využít, ale jakmile se dostanete do mrtvého bodu při sestavování, může se vám hodit například obrázkový návod, jak nanášet teplovodivou pastu na procesor.
 
Učiníte-li rozhodnutí, že si sestavíte vlastní počítač, držte se pořekadla „dvakrát meř, jednou řež“. Nepouštějte se do sestavování pouze s vidinou ušetřených peněz, pokud pro to nemáte předpoklady. Můžete v důsledku nadělat víc škody než užitku. Pokud vám ale konfiguraci PC sestavy schválí odborník a při sestavování nebudete experimentovat, není důvod, abyste to nezvládli.