V minulosti byla naše země kvalitním producentem oděvů, ale od devadesátých let se výroba přesunuje do zemí s levnou pracovní silou. Jsou to především Čína, Bangladéš, Indie nebo Pákistán. Společnosti prodávající oděvy chtějí minimalizovat své náklady a maximalizovat zisky. Textilní průmysl je abnormálně náročný pro životní prostředí, neboť je výroba oděvů velice náročným procesem. Vyžaduje nejen množství vody, energie, ale i pracovních sil a vzniká velké množství odpadních látek. 
Čím to, že jsou oděvy levné, vzhledem k procesu, který musí absolvovat, než se dostanou do našeho šatníku? Jednotlivé komponenty na oblečení jsou mnohdy dražší než výsledný kupovaný produkt.

Cena lidské práce je naopak v těchto zemích oceňována velice málo. Kupříkladu cena práce za ušití jedněch džínů se v Bangladéši pohybuje kolem jedné až tří korun. Podle Global Mamas, tvoří cena práce 1 % z ceny oblečení a 60 % náklady a zisk prodejců.

Ve vykořisťovaných zemích jsou rodiny pracující v oděvních továrnách na pokraji chudoby vinou extrémně nízkých mezd. Jenomže chudoba není jejich jediným problémem. Často jsou vystavováni nebezpečným podmínkám, kde jim nejsou poskytovány adekvátní ochranné pomůcky. Zaměstnanci jsou také často nuceni k přesčasům bez spravedlivé odměny. Výjimkou není ani dětská práce, aby se rodina mohla vymanit z bídy.
Jak z toho ven? Východiskem je tzv. etická móda, kterou lze získat z více zdrojů.
–          Můžete nakupovat oblečení Fair trade značky, která usiluje o spravedlnost mezi všemi, kteří se procesu výroby účastní. Převážně pracují z látkami z bio bavlny, konopí nebo bambusu.
–          Podpořit je možno také místní výrobce, kteří tvoří oblečen u nás v České republice.
–          Pořídit oblečení lze také v second handech, což se zdá býti tou nejjednodušší metodou. Šaty se pak dají libovolně poupravit, či dokonce přešít. Inspiraci můžete hledat pod pojmem DIY.