Když se člověk rozhodne vzít si půjčku, může tak učinit v nejedné finanční instituci nebo si může půjčit i od lidí, a to jak cizích, tak i sobě blízkých. Pokud pak takový člověk naopak má nadbytek finančních prostředků, může se je často rozhodnout někam investovat, a i pak je může strkat do finančních ústavů nebo přímo do nějakých lidí.

Anebo je tu v obou případech i svým způsobem ‚zlatá střední cesta‘, jíž jsou družstevní záložny alias kampeličky.

V případě družstevních záložen jde vlastně svým způsobem o kombinaci obojího výše zmíněného. Jedná se o určitou formu finančních institucí, jež ale nepracují s veřejností, ale – dalo by se říci – hrají si na svém vlastním písečku.

V případě družstevních záložen se totiž jedná o družstva, o seskupení lidí, která se angažují v oblasti příjmu vkladů, poskytování úvěrů a dalších finančních nabídek určených pouze pro jejich členy, společně takovou záložnu vlastnící a řídící.

Družstevní záložny https://www.fahd.cz/druzstevni-zalozny/ jsou tu tedy od toho, aby finančně vypomáhaly, ovšem na rozdíl od bank výlučně svým vlastním členům. A chce-li tak někdo nabídky některé takové kampeličky využívat, musí se do ní přihlásit a složit členský či případně vstupní vklad a zápisné, lišící se případ od případu.

Ten, kdo je členem kampeličky, pak má právo na informace o hospodaření, může se účastnit členských schůzí a klást dotazy i těm nejvyšším představitelům dané záložny. A mezi přednosti, jež takové členství má, patří třeba i to, že jsou tu všechny vklady do výše ekvivalentu sta tisíc eur na vkladatele pojištěné.

Což činí takové záložny pro leckoho z našinců atraktivními. Daleko atraktivnějšími než dříve, kdy tyto byly v posametové době zdiskreditovány častou nekompetentností jejich vedení a různými finančními machinacemi, což nejednu z nich přivedlo až k bankrotu a zániku.